Mezi nejoblíbenější výtvarné činnosti jistě patří malování. Mnoho lidí si plete pojem malování a kreslení. Rozdíl je jednoduchý: kreslení je technika, pro kterou v podstatě nepotřebujeme štětec. Na kresbu se požívají tužky, pastelky, pastely, křídy, uhle, tuš, fixy a další. Na malování je potřeba temperových barev, akrylu, olejových barev, akvarelu, kvaše, tuše (při lavírování štětcem) a další. Každý druh barev má určité vlastnosti a pracuje se s ním odlišně. V tomto článku Vám vysvětlíme, jak se v malířských barvách orientovat.

Tyto barvy mají tu výhodou, že díky jejich husté konzistenci můžete dosáhnout jak tenké průsvitné vrstvy (při vysokém ředění), tak hutného pastózního nánosu. Barvy jsou krycí. Před samotnou malbou je často vhodné si podklad (papír, plátno) předem upravit šepsem, bílou nebo bezbarvou hmotou, která zajistí, že podklad nebude sát. Na tyto barvy nejčastěji používáme ploché štětce přírodní nebo syntetické, měkké nebo tvrdé a špachtle pro pastózní nánosy. Barvy nejprve nanášíme na paletu. Do této kategorie řadíme:

• Temperové barvy:
• - temperu požívali už středověcí malíři na nástěnnou a deskovou malbu. Malovali vaječnou temperou (pigmenty pojené vejcem), od 15. století začali pracovat s olejovou temperou – malba byla dokončována tenkou vrstvou barvy pojené lněným olejem. Tato technika byla předstupněm pro malbu olejovými barvami. Nyní jsou tempery vedle vodovek nejpoužívanějšími barvami mezi školáky. Setkal se s nimi snad každý. Její požití je velmi jednoduché, ředí se vodou, jako podklad je nejvhodnější papírová čtvrtka nebo karton. Tempery zasychají velmi rychle, avšak po zaschnutí je možné je znovu rozmýt. Nevýhodou je však to, že malbu nemůžete vrstvit, protože byste si zničili původní vrstvu, může se také stát, že vám omylem spadne kapka vody na obrázek a smyje vám část barvy. Barvy jsou nelesklé a jejich odstín při zasychání tmavne. Barvy jsou cenově velmi příznivé.

• Olejové barvy
• - jsou nejoblíbenější technikou profesionálních malířů. Barvy jsou ředitelné ředidlem (terpentýnem), který má štiplavý nepříjemný zápach, jsou lesklé, mají vysokou stálost a jasnost. Olejové barvy zasychají velmi pomalu, to dovoluje malíři neustále dílo propracovávat. Pro rychlejší zasychání je možné použít urychlovače. Technika dovoluje vrstvení, použitím lazur (ředěných průsvitných vrstev) lze dosáhnout hloubky barev. Proto tuto techniku využívají hlavně realističtí malíři, kteří chtějí docílit co nejpřesvědčivějšího efektu. Nejprve začínají podmalbou, která bývá monochromní v odstínech hnědé, přes tento základ se poté vrství barvy až do fáze, kdy odpovídají malířově představě. Jako podklad jsou vhodné různé materiály, olejové barvy mají dobrou přilnavost. Nejpoužívanějším je však plátno. Zakoupit můžete také speciální papír pro olejovou malbu. Barvy jsou cenově náročnější.

• Akrylové barvy:
• - akrylové barvy jsou poměrně mladým materiálem. Běžně se v malířství začali používat až v 50. letech s příchodem plastů. Vlastnosti těchto barev jsou podobné olejovým, ale na rozdíl od nich jsou rychleschnoucí a ředitelné vodou. Barvy však nedosahují takové hloubky a jsou méně pružné. Předpokládá se také, že barvy nebudou tak trvanlivé (vzhledem k tomu, že je to nová technika, barvy se ještě nestihly osvědčit časem). Pro podklad je nejvhodnější plátno, papír či karton. Akrylové barvy mají své využití také jako hobby barvy např. pro malbu na textil, na porcelán, ubrouskovou techniku apod. Barvy jsou cenově dostupné.

• Kvaš:
• - je směsí technik tempery a akvarelu. Barvy jsou hustší a sytější než akvarel. Díky obsahu běloby jsou krycí, ředí se vodou. Na rozdíl od tempery lze nanášet po zaschnutí další vrstvu. Maluje se kulatými štětci, barva se nanáší rozředěná v plochách. Techniku lze kombinovat s akvarelem, ale také s kresbou. Jako podklad se používá papír středních odstínů, na němž malba působí kontrastně.

• Akvarelové barvy:
• - jsou známé také jako vodovky, avšak na rozdíl od školních vodovek jsou kvalitnější, dostupné v mnoha barvách a prodávají se ve vaničkách nebo kostičkách. Tyto barvy jsou rychleschnoucí, vodou ředitelné, lze je míchat, jsou průsvitné a nelze s nimi docílit takové sytosti jako např. u akrylu. Protože nejsou krycí, nelze je přemalovávat, proto je potřeba s nimi velmi opatrně pracovat. Obraz je potřeba si předem rozmyslet, protože světlá místa musíte ponechat prázdná, jinak je už nezesvětlíte. Jedinou možností je použití běloby, ta je však u malířů neoblíbená, narušuje lehkost malby a prozrazuje vzniklé chyby. Akvarel je oblíbený i pro ilustraci nebo koloraci kresby tužkou nebo tuší. Pro malbu používáme kulaté měkké štětce. Jako podklad se hodí papír, nejlépe akvarelový, který má strukturu hrubší než čtvrtka.