Alsasko i Lotrinsko vždy představovaly hraniční oblast mezi velkými státy.
Region západně od Rýna dobyli na Římanech v 3. stol. Alamani a později se stal součástí Svaté říše římské. Ve středověku zažil kulturní rozkvět a prosperitu, jejichž dokladem jsou dodnes existující kláštery, kostely a bohaté městské čtvrtě. Když v roce 1681 dobyl Ludvík XIV. Štrasburk, připadlo nejen město, ale celé Alsasko Francii.
Alsasko tvoří 200 km dlouhý pás táhnoucí se od severu k jihu podél Rýna a na západě dosahující až k nejvyšším vrcholům Vogéz. Na ploše 8200 km2 tam žije 1,8 mil. obyvatel, sousední, téměř třikrát větší Lotrinsko má asi 2,5 mil. obyvatel. Oba tyto historické francouzské regiony jsou jako příbuzní s podobným osudem. Kvůli své geopolitické poloze se na dlouhá staletí staly dějištěm konfliktů mezi Francií a Německem, kterým také střídavě patřily, což ovlivňovalo i jejich kulturu a osobitost jejich obyvatel.
Mozaika vinic a kopců, kde malebné kontrasty vytvářejí vzdorovité hrady a hrázděná romantika městeček, katedrály středověké, z rudého a žlutého kamene jako ve Štrasburku a Metách, i ty moderní, evropské, ze skla a betonu, to vše tvoří úžasný pohlednicový scénář, v němž jsou topografickým vrcholem typicky zaoblené vrcholy Vogéz a kulinářským Riesling a choucroute.
Alsasko i Lotrinsko vždy představovaly hraniční oblast mezi velkými státy. Region západně od Rýna dobyli na Římanech v 3. stol. Alamani a později se stal součástí Svaté říše římské. Ve středověku zažil kulturní rozkvět a prosperitu, jejichž dokladem jsou dodnes existující kláštery, kostely a bohaté městské čtvrtě. Když v roce 1681 dobyl Ludvík XIV. Štrasburk, připadlo nejen město, ale celé Alsasko Francii. V Lotrinsku přešla v roce 1552 tři biskupství (Mety, Toul a Verdun) pod francouzskou správu, která však byla oficiálně uzákoněna až vestfálským mírem v roce 1648. Do 18. stol. byla země známa jako Vévodství lotrinské. I po Napoleonově porážce byl v zájmu udržení evropské rovnováhy na Vídeňském kongresu v roce 1815 potvrzen Rýn jako hranice mezi Německem a Francií. Jen o několik desítek let později, v roce 1871, však v důsledku porážky v prusko-francouzské válce ztratila Francie Alsasko a část Lotrinska ve prospěch Německé říše. Nově vytvořená „říšská země“ Alsasko-Lotrinsko podléhala přímo německému císaři a v této podobě setrvala do konce 1. sv. války. Poražené Německo pak muselo celou oblast opět vrátit Francii, ale období německé vlády dodnes zřetelně dokládají tzv. císařské čtvrti ve Štrasburku a Metách. Střídání vlád ale neskončilo ani 1. sv. válkou, neboť v roce 1940 hitlerovské Německo Alsasko s Lotrinskem znovu obsadilo, takže k definitivnímu spojení obou oblastí s Francií došlo až po skončení 2. sv. války.
Strategická poloha Alsaska a Lotrinska v hraniční oblasti Francie, Německa, Belgie a Lucemburska také způsobila, že se region stal významnou křižovatkou kultur. Francouzský a německý vliv se zde spojují v jeden celek a vytvářejí zajímavou směsici nejen v architektuře či výtvarném umění, ale i jazykově, ve zdejších tradicích a také v místní kuchyni. Například alsaština, původně alemanský dialekt, je dnes prošpikována přejatými slovy z němčiny a francouzštiny. Ještě před několika desítkami let jí mluvilo asi 80 % Alsasanů, ale dnes už na svém významu hodně ztratila.
Hlavní alsaské město Štrasburk je úzce spojeno s nejnovější historií Evropy. V roce 1949 byla ve Štrasburku založena Rada Evropy, o 30 let později tam začal pracovat první přímo volený Evropský parlament. Ve městě sídlí i další významné evropské instituce, jejichž moderní architektura charakterizuje tzv. evropskou čtvrť. V roce 1999 francouzský prezident Jacques Chirac slavnostně otevřel novou budovu Evropského parlamentu, moderní stavbu ze skla a oceli, ikonických materiálů obou regionů. Ve Štrasburku, jehož staré město se vyznačuje jedinečnou katedrálou a pěknými hrázděnými domy, panuje mezinárodní atmosféra a jeho příhraniční poloha již dlouho pozitivně ovlivňuje život lidí.
Lotrinsko, domov francouzské národní hrdinky Johanky z Arku, tvoří zalesněná pohoří i rozlehlé nížiny. Hlavní město Mety (ve francouzštině i němčině Metz) je proslulé hlavně díky vitrážím v katedrále sv. Štěpána. Jeho historickým konkurentem a kulturním centrem regionu je Nancy, město secese. Lotrinsko má kromě skla a textilu především dlouhou tradici uhlí a ocele, existenčně důležitých válečných surovin, které však byly pro Francii i Německo klíčové rovněž pro obnovu po 2. sv. válce. To dalo vzniknout plánům Jeana Monneta a Roberta Schumana na získání společné kontroly nad produkcí uhlí a oceli, což byl způsob, jak zabránit další válce mezi Francií a Německem. Tyto plány měly pomoci ekonomickému růstu a mírové koexistenci historických nepřátel a také se považují za první krok ke „Spojeným státům evropským“. V roce 1952 vedly ke vzniku Evropského společenství uhlí a oceli, někdy označovanému též jako Montánní unie, jež se stalo základním kamenem pozdější Evropské unie. S technologickým vývojem ztratil uhelný a ocelářský průmysl v Lotrinsku svůj dřívější význam, poslední důl na železnou rudu tam byl uzavřen v roce 1997.
Do roku 2015 tvořily Alsasko a Lotrinsko dva z 27 tradičních francouzských regionů. Po redukci regionů v tzv. metropolitní Francii (tj. její evropské části) z 22 na 13 patří od roku 2016 společně s někdejším regionem Champagne-Ardenne do nově vytvořeného velkého regionu Grand Est, jehož hlavním městem je alsaský Štrasburk.
Parametry
Přiložené dokumenty