Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích

Z obsahu

O autorech 11
Úvodní slovo recenzenta 14
Předmluva k 1. vydání 16
Předmluva k 2. vydání 19
Předmluva k 3. vydání 20
Předmluva k 4. vydání 21
Poznámka redakce 22
1. Zobrazení života firmy 23
1.1 Jaké jsou příčiny neúspěchu v podnikání? 24
1.2 Krize firmy 25
1.2.1 Základní příznaky krize ve firmě 26
1.2.2 Jak se tedy ochránit před krizí? 27
1.2.3 Doporučení managementu v boji s krizí 32
1.3 Některé kritické momenty rozvoje úspěšné firmy 33
2. Charakteristické znaky úspěšné firmy 37
2.1 Úvod do problému 38
2.2 Kritické faktory úspěchu firmy 39
2.3 Rozbor 7S faktorů, které podmiňují úspěch firmy 40
2.3.1 Strategie firmy 40
2.3.2 Základní typy strategií firmy 41
2.3.3 Organizační struktura 43
2.3.4 Informační systémy 47
2.3.5 Styl řízení 48
2.3.6 Spolupracovníci 48
2.3.7 Mistři změn 50
2.3.8 Sdílené hodnoty (kultura) firmy 51
2.3.9 Schopnosti 51
2.3.10 Další současné přístupy k hodnocení úspěšnosti firmy53
2.4 Vliv relevantního prostředí na firmu 55
3. Změny ve firmě a?riziko 57
3.1 Modely změny ve firmě 58
3.1.1 Vybrané typy modelů řízené změny firmy 59
3.1.2 Technokratický přístup k řízení změny 61
3.1.3 Lewinův model 62
3.1.4 Analýza situace 65
3.1.5 Agent změny 67
3.1.6 Intervenční oblasti plánované firemní změny 71
3.1.7 Intervence?- vlastní změna 72
3.1.8 Verifikace dosažených výsledků 73
3.1.9 Kritika Lewinova modelu 73
3.2 Změna strategie firmy 74
3.3 Metodika provedení změny strategie ve firmě 76
3.3.1 První etapa 77
3.3.2 Druhá etapa 78
3.3.3 Třetí etapa 79
3.4 Změna organizační struktury firmy 81
3.5 Chápání změny jako cesty 84
3.5.1 Jaké jsou hlavní faktory úspěchu ve firmě? 85
3.5.2 Jaké jsou hlavní faktory úspěchu manažera v osobní kariéře? 86
3.5.3 Změna a emoce?- nadstavba ke stávající teorii řízené změny 88
4. Riziko?- definice, měření, klasifikace a?praktické přístupy k řízení rizika ve firmě 89
4.1 Co to je riziko? 90
4.2 Analýza rizik 95
4.3 Základní pojmy analýzy rizik 96
4.3.1 Aktivum 96
4.3.2 Hrozba 97
4.3.3 Zranitelnost 98
4.3.4 Protiopatření 98
4.3.5 Riziko 99
4.4 Vztahy v analýze rizik 100
4.5 Obecný postup analýzy rizik 102
4.5.1 Stanovení hranice analýzy rizik 102
4.5.2 Identifikace aktiv 102
4.5.3 Stanovení hodnoty a seskupování aktiv 102
4.5.4 Identifikace hrozeb 103
4.5.5 Analýza hrozeb a zranitelností 104
4.5.6 Pravděpodobnost jevu 104
4.5.7 Měření rizika 105
4.6 Určení statistických charakteristik rizika 108
4.7 Metody analýzy rizik 112
4.7.1 Kvalitativní metody 112
4.7.2 Kvantitativní metody 112
4.7.3 Kombinované metody 112
4.7.4 Volby strategie analýzy rizik 113
4.7.5 Nejužívanější metody analýzy rizik 113
4.8 Řízení rizik 115
4.8.1 Obecné zákonitosti řízení rizik 115
4.8.2 Technologické a technické riziko 117
4.8.3 Projektová rizika 124
4.9 Management podnikatelských rizik 127
4.10 Výpočet míry rizik a hodnocení rizik 131
4.10.1 Cíle řízení rizika 131
4.10.2 Stanovení míry rizik 131
4.10.3 Postup podle ČSN ISO/IEC 27005:2008 133
4.11 Klasifikace rizik 137
4.11.1 Finanční a nefinanční riziko 138
4.11.2 Statické a dynamické riziko 139
4.11.3 Čistá a spekulativní rizika 139
4.12 Některé praktické přístupy k řízení rizika ve firmě 140
4.12.1 Neriskuj více, než kolik si můžeš dovolit ztratit 141
4.12.2 Uvažuj o pravděpodobnostech 142
4.12.3 Neriskuj mnoho pro málo 144
4.13 Od vnitřní kontroly až po integrované řízení firemních rizik 144
4.13.1 Vnitřní a?vnější kontrola 145
4.13.2 Controlling 147
4.13.3 Interní audit 148
4.13.4 Enterprise Risk Management (ERM) 151
4.13.5 Corporate Governance 159
5. Metody snižování rizika 165
5.1 Jak volit nástroje pro snižování rizika 166
5.2 Metody snižování podnikatelského rizika 171
5.2.1 Ofenzivní řízení firmy 171
5.2.2 Retence rizika 172
5.2.3 Redukce rizika 173
5.2.4 Přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty (transfer rizika) 174
5.2.5 Diverzifikace 194
5.2.6 Pružnost firmy 199
5.2.7 Sdílení rizika 199
5.2.8 Pojištění 201
5.2.9 Vyhýbání se rizikům 204
5.2.10 Získávání dodatečných informací 205
5.2.11 Vytváření rezerv 205
5.2.12 Metody operační analýzy jako nástroje snižování podnikatelského rizika 205
5.2.13 Postoptimalizační analýza 207
5.2.14 Metody síťové analýzy 209
5.2.15 Jak snižovat riziko z nezaplacení pohledávek? 213
5.2.16 Modely hromadné obsluhy 218
5.2.17 Prognózování 219
5.2.18 Metody snižování rizika při rozhodování vrcholového managementu 227
6. Informační riziko 235
6.1 Riziko a informace 236
6.2 Informace, data, znalosti 237
6.3 Zpracování informací 239
6.3.1 Fuzzy informace 240
6.3.2 Další metody zpracování informací 241
6.4 Získávání dodatečných informací 241
6.5 Informační systémy orgánů veřejné správy 244
6.5.1 Registr ekonomických subjektů 244
6.5.2 Obchodní rejstřík 244
6.5.3 Registr živnostenského podnikání 245
6.5.4 Daňové evidence a?další informace MF ČR 247
6.5.5 Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES) 250
6.5.6 Registry územní identifikace, adres a nemovitostí 251
6.5.7 Základní registry 255
6.5.8 Další veřejnoprávní informační zdroje 261
6.5.9 Ostatní veřejné zdroje informací 267
6.5.10 Vlastní aktivní získávání informací 275
6.6 Ochrana informací 279
6.6.1 Utajované informace 279
6.6.2 Jiné předpisy o ochraně tajemství 280
6.6.3 Ochrana důvěrných informací 281
6.6.4 Realizace informační bezpečnosti 283
6.6.5 Bezpečnost informačního systému organizace 287
6.6.6 Bezpečnostní normy 301
6.6.7 Informační bezpečnost České republiky 309
6.7 Úniky informací 313
7. Investiční rozhodování a?riziko 315
7.1 Co to jsou investice? 316
7.2 Finanční analýza 318
7.2.1 Metody finanční analýzy 319
7.2.2 Postup při finanční analýze 328
7.2.3 Finanční analýza v případě krize podniku 328
7.3 Parametry investic 330
7.4 Likvidita 331
7.5 Finanční plánování investic 331
7.5.1 Plánování peněžních toků z investice 332
7.5.2 Časová hodnota investice 333
7.5.3 Kritéria založená na diskontování peněžních toků 335
7.5.4 Určení diskontní sazby 336
7.5.5 Vnitřní výnosové procento 336
7.5.6 Doba návratnosti 338
7.6 Další faktory investičního rizika 339
7.7 Hydroelektrárna v Mongolsku - investovat, či ne? 339
7.7.1 Situační analýza 339
7.7.2 Možné metody řešení 341
7.7.3 Výpočet čisté současné hodnoty investice 341
7.7.4 Genetické algoritmy v procesu modelování velkých
investičních celků 343
7.7.5 Praktická aplikace genetických algoritmů v investičním rozhodování 345
7.8 Parkoviště v Brně 350
7.9 Umělé neuronové sítě 352
8. Právní rizika a jejich prevence 355
8.1 Právní rizika organizací 356
8.2 Právní ochrana subjektu 357
8.3 Právní rizika související s životním cyklem organizace 357
8.3.1 Právní rizika při zakládání organizací 357
8.3.2 Právní rizika při změnách v?organizacích 360
8.3.3 Právní rizika při nákupu a prodeji firem 361
8.4 Právní rizika související s interními předpisy 366
8.4.1 Interní normy 366
8.4.2 Pracovní řád 367
8.4.3 Zajištění ochrany utajovaných informací 369
8.4.4 Obchodní tajemství 369
8.4.5 Další interní normy 371
8.5 Smlouva 372
8.5.1 Časté problémy ve smluvních dokumentech 374
8.5.2 Limitace a?vzdání se práva náhrady škody 377
8.5.3 Outsourcing 380
8.5.4 Service Level Agreement 386
8.5.5 Právní aspekty a?rizika Cloud Computingu 387
8.5.6 Jak postupovat při přechodu na outsourcing 391
8.6 Právní skutečnosti a právní úkony 391
8.6.1 Co to jsou právní skutečnosti a právní úkony 391
8.6.2 Podmínky pro platnost právních úkonů 392
8.6.3 Dobré mravy 394
8.6.4 Forma právních úkonů 397
8.6.5 Elektronický versus vlastnoruční podpis 399
8.6.6 Zákon o?elektronických právních úkonech a?konverzi dokumentů 403
8.6.7 Dokazování v?prostředí elektronických dokumentů 406
8.7 Informace o právním řádu a připravované legislativě 408
8.7.1 Judikatura 408
8.7.2 Sbírka zákonů 410
8.7.3 eLegislativa 412
8.7.4 Právo EU 412
8.8 Informace o činnosti soudů 413
8.8.1 infoSoud a infoJednání 413
8.8.2 infoDeska 414
8.8.3 infoData 414
8.8.4 ePodatelna 414
8.8.5 ePlatební rozkaz 415
8.8.6 eTrestní řízení 415
8.9 Právní audit organizace 416
9. Rizika ve veřejné správě 419
9.1 Orgány veřejné moci 420
9.2 Rizika při výkonu veřejné moci 421
9.3 Riziko podle zákona o?finanční kontrole ve veřejné správě 425
9.4 Další rizika při výkonu veřejné moci 430
10. Zásady krizového plánování 433
10.1 Zvládání havarijních a tísňových situací 434
10.2 Základy účinného manažerského řízení krizových událostí 435
10.3 Fáze krize 437
10.4 Krizové plánování 438
10.5 Systémy řízení kontinuity činností organizace 440
10.6 Krizové řízení v?ČR 441
10.6.1 Právní východiska krizového řízení 441
10.6.2 Další vývoj v oblasti krizového řízení 450
10.6.3 Poučení ze současnosti a?náměty do budoucnosti 454
Závěr 457
Literatura 467
Resumé 477
Summary 478
Rejstřík 479

O autorovi

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M. (*1955)
Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně odvětví práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes dvacet let působí jako soudní znalec v oborech ekonomie, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky, financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi včetně internetu.
V letech 1979-1992 pracoval v ústředních orgánech státní správy a moci. Profesně se nejprve zabýval řízením výpočetních středisek, následně výzkumem a vývojem v oblasti ekonomie, managementu a umělé inteligence, poté se věnoval právní informatice a organizaci a řízení v justici. Po získání právnického vzdělání se zaměřil především na otázky právních aspektů informatiky, zejména ve vztahu k trestné činnosti v podobě počítačové kriminality, přičemž v této oblasti začal rovněž působit pedagogicky a podílel se na výzkumné činnosti. Otázkám spojeným s ekonomikou a managementem podniků i veřejné moci, včetně problematiky informačních systémů, se věnuje dlouhodobě od roku 1980 až do současnosti.
V roce 1986 byl ministrem spravedlnosti jmenován soudním znalcem v oborech ekonomika a kybernetika, v roce 1995 byl pak ministrem spravedlnosti jmenován soudním znalcem v dalších oborech, a to kriminalistika - ochrana dat a autorské právo.
V roce 1997 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent mezioborovou habilitační prací, propojující obory práva a informatiky, s názvem Současný stav počítačové kriminality a její další perspektivy. Následně přednášel problematiku právních a bezpečnostních aspektů informačních systémů a internetu na Vysoké škole ekonomické v Praze a spolupracoval i s dalšími vysokými školami (Masarykova univerzita v Brně, Policejní akademie, Vysoké učení technické v Brně).
Je členem vědecké rady Vysokého učení technického v Brně, školitelem doktorského studia a členem vědecké rady Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně.
Je autorem či spoluautorem mnoha knih (Počítačové právo, Internet a paragrafy, Právo informačních a telekomunikačních systémů, E-government v českém právu, Autorskoprávní aspekty hromadných sdělovacích prostředků, Jak na datové schránky: Praktický manuál pro každého, E-government v České republice: Právní a technologické aspekty) a velkého množství odborných článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu.
Je členem Společnosti pro kriminalistiku, členem redakčních rad, spolupracovníkem a pravidelným přispěvatelem mnoha odborných periodik (Data Security Management, Právní rozhledy, Právní rádce apod.) a legislativně-redakční rady právního informačního systému CODEXIS. Vystupuje na vědeckých kongresech a odborných konferencích u nás i v zahraničí.
Podílí se ve značném rozsahu na legislativních pracích v ČR. Významný je jeho podíl na zákonu o elektronickém podpisu, zákonu o elektronických právních úkonech (datových schránkách) a na další legislativě týkající se elektronické komunikace. V letech 2001-2004 působil jako předseda subkomise pro právo informačních systémů Legislativní rady vlády České republiky, v roce 2004 jej vláda jmenovala členem Legislativní rady vlády, jejímž členem je doposud.
V roce 2004 jej prezident republiky jmenoval profesorem v oboru ekonomie a mana­gement.
V letech 2005-2006 byl rektorem Vysoké školy finanční a správní v Praze. Nyní působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze (www.znalci.cz).
Aktivně působí v oblasti ochrany zvířat (je čestným členem Pražského spolku ochránců zvířat, www.psoz.cz). Publikuje také v oblasti společenského chování, kde je spoluautorem dvou uznávaných knih: již 15 let vydávaného bestselleru Lexikon společenského chování (s více než 60 000 prodanými exempláři, který vyšel již v pěti vydáních) a nejobsáhlejší originální české knihy o společenském chování od druhé světové války Velký lexikon společenského chování (dvě vydání).
Mezi jeho zájmy patří gastronomie, enologie, automobilistika a sportovní létání.
E-mail: smejkal@znalci.cz
Prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, dr. h. c. (*1949)
V současné době je rektorem Vysokého učení technického v Brně, šest let pracoval jako děkan Fakulty podnikatelské VUT a zastával i jiné akademické funkce. Po získání vysokoškolského vzdělání v oboru technická kybernetika (obor samočinné počítače) absolvoval postgraduální studium informatiky a následně pracoval jako technik a programátor. Od roku 1979 do roku 1984 působil jako vedoucí výpočetního střediska dnešní Masarykovy univerzity. Od roku 1985 působí jako vysokoškolský učitel na Vysokém učení technickém v Brně. V letech 1992-1995 byl vyškolen lektorem MBA studií na Nottingham Trent University ve Velké Británii, od té doby nepřetržitě organizuje a přednáší MBA na VUT v Brně. Je též spoluorganizátorem řady dalších mezinárodních manažerských studií - například studií LLM, které VUT pořádá ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, dále studií MBA, která jsou dlouhodobě organizována s Dominikánskou univerzitou v Chicagu, společně s Ekonomickou univerzitou K. Adamiecké
ho v Katovicích se podílí na tzv. joint master degree studiích atd.
Jeho manažerské aktivity byly oceněny 2. místem v soutěži Top manažer České republiky pro rok 2012, kde se umístil jako jediný reprezentant vysokých škol mezi cca 300 špičkovými českými manažery, převážně z podnikové sféry.
Výzkumné aktivity profesora Raise jsou dlouhodobě orientovány na problematiku modelování manažerských procesů ve firmách. Po ukončení vysokoškolských studií se nejprve věnoval tvorbě a aplikaci tradičních deterministických modelů v systémech řízení firem. Výsledky těchto modelů umožnily modifikovat operativní řízení firem - nejčastěji výpočetních středisek ve školství, ale též řady strojírenských, elektrotechnických a dalších podniků. Od 80. let se věnoval tvorbě a následné aplikaci modelů umělé inteligence v oblasti firemního řízení, do roku 1989 na úrovni operativního řízení firem. Po roce 1989 se plně zaměřil na tvorbu modelů pro oblast strategického řízení firem. Přestože jeho hlavní zájmovou oblastí jsou především modely mikroekonomické, zcela mimořádných výsledků dosáhl - společně se svými spolupracovníky z fakulty - i v oblasti makroekonomické. Pro potřeby Ministerstva průmyslu a obchodu ČSR byl v letech 1992-1995 pod jeho vedením na VUT vyvinut unikátní prog
ramový systém, který v rámci tehdejší ČSR umožnil snížení druhotné platební neschopnosti firem o 64 miliard Kč. Dále je řešitelem či spoluřešitelem několika tuzemských výzkumných úkolů, grantů GA ČR a mezinárodních výzkumných a odborných projektů. Od roku 1997 pravidelně přednáší na řadě evropských univerzit (Itálie, Polsko, Velká Británie).
Karel Rais je autorem či spoluautorem 21 skript a spoluautorem 9 monografií. Kniha Řízení rizik, jejímž je spoluautorem, byla v roce 2003 vyhlášena nejlepší ekonomickou publikací nakladatelství Grada Publishing. Jeho publikační aktivity čítají kolem 150 nejrůznějších položek - například 10 vědeckých článků, 30 příspěvků v domácích odborných časopisech, 40 příspěvků ve sbornících mezinárodních konferencí, 20 příspěvků ve sbornících z národních konferencí (Brazílie, Jordánsko, Velká Británie, Německo, Itálie, Rusko atd.), řada z jeho textů zaznamenala mezinárodní ohlas.
Mezi zájmy a záliby Karla Raise patří zejména užité umění (porcelán, kov, nábytek), kde působí jako soudní znalec v oboru ekonomika, odhady a ceny. Část volného času věnuje rodině, svým psům a sportovním aktivitám (plavání, turistika).
E-mail: rais@fbm.vutbr.cz