Slovo
„audit" se v České republice stejně jako v jiných zemích používá se stále
vzůstající frekvencí.
Vedle tradiční formy finančního auditu se postupným vývojem vytvořily další,
jako například:
- audit životního prostředí,
- audit informační bezpečnosti,
- audit kvality procesů,
- forenzní audit,
- audit bezpečnosti a hygieny práce apod.
Obecně lze konstatovat, že rozšíření auditů ajiných forem zpětných vazeb, jejichž cílem je
zlepšování kvality v předmětných oblastech, vede k tomu, že téměž každá organizace a dokonce i každý z nás se stáváme
objektem nějaké formy auditu.
S jistým nadhledem lze prohlásit, že kromě toho, žežijeme ve společnosti, která se běžně označujepřívlastkem „informační", můžeme doplnit
další přívlastek „auditovaná".
V této situaci je až zarážející, žeproblematice auditu informačních systémů se vČeské republice
nevěnuje velká pozornost.
Dokladem toho je skutečnost, že doposud v českém jazyce neexistuje
žádná ucelená publikace, která by se auditem informačního systému zabývala.
Tato situace má svoje výhody, ale i nevýhody.Výhodou je, že může jít pro řadu čtenářů o
novou problematiku, nad kterou se ještě nezamýšleli, a může jim tak připadat atraktivní.
Nevýhodou je, že při psaní textu nebylo možnénavázat na jiné autory a bylo potřeba propojitzahraniční zdroje se
získanými zkušenostmi a prostředím v České republice.